Nezapomenu. druhá část

1. ledna 2014 v 22:50 | black-veil-brides-a-devil-for-me |  Více dílovky
Ahoj mám tu pro vás další dílek povídky nezapomenu. Upozorňuji, že texty, které jsou v povídce. Jsem napsala sama, ale jsou tam i slova nebo kousek textu z písniček od BVB. Takže to je vlastně smíchané moje texty s jejich. Tak doufám, že se na mě moc nezlobíte. Jinak prosím komentík. Beru i kritiku! Vlastně chybami se člověk učí ne? :DDDD

Nezapomenu. Druhá část

Dívka seděla na posteli u sebe v pokoji v psychiatrické léčebně. Brečela a v rukou růži držela. Venku pršelo nebe s ní soucítilo. Dívka si k růži přičichla a s pláčem se usmála. Růži si přitiskla k prsům a přemýšlela. Proč, proč jí to její milovaný udělal, proč ji tu nechal samotnou. Nebo udělala ona snad něco špatně jestli ano tak co? S nikým nepromluvila, ani slůvko. Když ji policisté vyslýchali neodpovídala na žádné jejich otázky pouze plakala a plakala. Policisté poté usoudili, že dívka potřebuje péči psychologů. Tam však také nepromluvila. Jako kdyby byla němá. Když jsi psychologové všimli jizev které měla na rukou, ale i na nohou. Zděsili se.
***
Dívka sebou kroutila škubala, ale jejich ruce byly jako z oceli! Dovedli ji do nějaké místnosti. Zdi byly celé pokryty bílými kachličkami. Byla tam jedna postel, stůl umyvadlo a zrcadlo. Poté co ti muži odešli začala mlátit pěstmi do těch prokletých bílých zdí. Zatím co ona byla v psychiatrické léčebně. Policisté rodičům toho chlapce oznámil, že se jednalo o sebevraždu. Jeho rodiče se zhroutili. Ale záhada byla, proč to ten nešťastník udělal. Policisté prohledali všechny jeho věci, ale žádný
důvod nenašli proč to udělal. Co ho k tomu vedlo. A tak to policisté vzdali.
***
Mladík seděl za psacím stole dívající se z okna. S bílým papírem před sebou a pérem v ruce. Nevěděl jak začít. Psal své milé dopis.
***
Už je to pátý den co dívku hospitalizovali na pokoj psychiatrické léčebny. Už je to pátý den co dívka ležela v posteli a ani se nehnula jen černou růži v rukou držela a vzpomínala na něj Na jeho úsměv, oči, ruce, vlasy, rty a hlas. Vzpomínala na chvíle trávené s ním. Na jeho smích který zněl jako zvonkohra. Ruce s růži si k hrudi přimkla a zhluboka se nadechla.
,,Nezapomenu", Zašeptala okvětním lístkům růže. ,, Vím, že tvá duše sídlí v této růži!", zašeptala a růží políbila.
***
Dopis vložil do černé obálky. Na obálku napsal ,,Pro tebe" Přidal černou růži kterou ještě políbil.
***
Dívka seděla na posteli a něco kreslila. Ta kresba vypadalo to jako dívka, která před něčím nebo před někým utíká. Dívka celá v černém s maskou na tváři.
***
Schováváš se. Utíkáš,
utíkáš především zlým.
Slyšíš, vidíš padat hvězdu
přeješ si vše hodit za hlavu.
dávám srdce a zpívám hymnu našich
mrtvých předku.

(Hymnu naších předku)

Zlo a ticho tě pronásleduje!
Tak něco dělej!
Tak pojď k nám. Nebojuj sám!
Tak bojuj proti zlu a tichu.
Nenech se zmást!
Nenech je vyhrát!

(Hymna naších předků)

Zlo a ticho tě pronásleduje!
Tak něco dělej!
Nestůj tam! A pojď sledovat jejich pád!

(Do toho, no tak!)

Tak pojď k nám. Nebojuj sám!
Tak bojuj proti zlu a tichu.
Nenech se zmást!
Nenech je vyhrát!

(Vyhrát, vyhrát, vyhrát)

Démon si přišel pro tebe!
Strach všude cítíš vidíš.
Démon tě volá, démon tě žádá.
Přibližuje se k tobě.
Ne, nesmíš mu podlehnout.!

(Nesmíš, nedělej to)
(Ne nedělej to !)

Nesmíš se mu udát!
Nesmíš to vzdát!
Bojuj!
***
Dívka v pokoji seděla a růži držela. Konečně byla doma. Byla noc nemohla spát a tak se rozhodla. Jít ven bylo jí jedno, že je noc a že se schyluje k pořádné bouřce. Potichu aby ji nikdo neslyšel sešla dolu. S růží v ruce. Vzala pár svíček, oblékla si mikinu.
Nevěděla kam šla, ale jedno věděla jistě potřebovala odsud vypadnout, Vyčistit si hlavu.
***
Ty nejlepší věci mají i nejvyšší ceny.
Padá hvězda, ale dohořívá.
Tvá přání nevyřčená.
Tvá přání nevyplněna.
Teď je ten čas, Teď je ta chvíle.
Vyhýbáš se pádu!

(Zakřič to)

Stratila jsem vše co jsem kdy měla!
Stratila jsem tebe. To ty jsi mě opustil.
Bolest velká rozervala mi srdce.
Je to jako kouř ve kterém se Ztrácím!
Řvu z plna hrdla, bolest je velká!
Dala jsem ti srdce ty jsi ho rozdrtil.

(Bolest, je velká)

Stratila jsem se ve své bolesti.
Ty nejlepší věci mají, ale největší ceny.
Zaplatila jsem za vše co jsem udělala.
S lží jsi mě opustil!
Ztratila jsem vše co jsem kdy měla.
Ztratila jsem tebe! Ztratila jsem nebe!

(Ztratila)

Ty nejlepší věci mají i nejvyšší ceny.
Padá hvězda, ale dohořívá.
Tvá přání nevyřčená.
Tvá přání nevyplněna.
Teď je ten čas, Teď je ta chvíle.
Vyhýbáš se pádu!

(Teď)

Tu stojíš odmítající se pohnout!
Vzali ti trůn!
Vzali ti kouř ve kterém si žila!
Vzali ti vše co jsi kdy měla!

(Vzali ti ho)

Stratila jsem vše co jsem kdy měla!
Stratila jsem tebe. To ty jsi mě opustil.
Bolest velká rozervala mi srdce.

(Hvězda padá)

Je to jako kouř ve kterém se Ztrácím!
Řvu z plna hrdla, bolest je velká!
Dala jsem ti srdce ty jsi ho rozdrtil.
***
Blížila se k bráně hřbitova. Zatahal za bránu. Jako vždy byla zamčená Růži hodila přehodila přes bránu hřbitova. Přelezla zídku. A seskočila dolů. Nohy se dotkla štěrku. Kterým byla posypaná cesta. Vzala růži a šla k části kde otpočívali pozůstali.

Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kucka Kucka | Web | 3. ledna 2014 v 11:35 | Reagovat

Prekrásny príbeh :) prosím pokračuj v nom :)

2 kobra poison kobra poison | Web | 13. března 2014 v 21:45 | Reagovat

Božsky napsaný, prosím pokračuj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama