Co se děje? Co jsem já? Co se mnou bude dál?

19. dubna 2014 v 15:18 | Ashley |  My mind
Říkám si, že bych se měla co nejdříve probrat. Prostě přestat snít, snít o něčem co se nemůže stát. Od mala, každý sníme o různých věcech. Chceme potkat svojí oblíbenou hvězdu. Zpěváka, herce, kapelu a já nevím koho ještě. Představujeme si jak tyto osoby potkáme, představujeme si život s nimi. Pro mě byla hudba velice důležitá a pořád je. Různé skupiny mi vždycky zlepšovali náladu. A myslela si, že to dokážou jen oni. Hodně času jsem trávila na internetu nebo prohledávala časopisy jen, abych o nich našla nějaké novinky. Plakáty se vylepovaly na zeď. Prostě jsem o kapelách všechno vědět. A zabývala jsem si jimi tolik, že jsem opustila realitu a žila v snu. Čas plynul a já, ani nevím jak jsem přestala fantazírovat a probudila se do reality a už ten svět neviděla tak růžově jako před tím. Byl čas si srovnat priority zamyslet se nad žebříčkem pro mě důležitých věcí. Snila jsem a utíkala od všeho co mě tížilo. Zavřete oči a najednou jste úplně někde jinde, jste někde hluboko vaší fantazie. Probudila jsem se z celkem dlouhého kómatu a začala vidět svět takový jaký doopravdy je. A zděsila jsem se, když jsem zjistila kolik mi toho uteklo. Zděsila jsem se nad tím jaká je realita tohoto světa. Ani pořádně nevím co nebo kdo mi otevřel oči. Asi události, které se staly, probudili můj zasněný mozek o tom jak je všechno super. Najednou už to nebyly jen kapely co mě dokázali vytvořit úsměv na tváři, už netrávím tolik času na internetu a blogu tím, že bych hledala ty nejhezčí fotky skupin. Byl čas postavit se pravdě čelem a probudit se. A neutíkat od problému.Postupem času se toto začalo vytrácet. Musím prostě naběhnout do života. Do toho kolečka. Do života, který není vždy fér. Ano dělání blbin, hádat se kdo má nejhezčí zadek z Black Veil Brides. Sledovat videa bylo fajn. A pak se tu objevila další věc. Sebepoškozování. Ano i tímhle jsem si prošla. Chtěla jsem přehlušit ty ostatní bolesti, Chtěla jsem, aby mě to bolelo. To vlastně byla taková malá ventilace. Musla jsem z sebe nějakým způsobem dostat z sebe to ostatní a tupé věci se zdály velice dobrými kamarády. Dostala jsem po nějaké době psychologa. A tím se to ještě zhoršilo. Místo toho, aby se mě snažili pochopit nebo prostě vyslechly tak mi strčili k psychologovi. I teď mám někdy vzít něco a ublížit si, ale pocit, že zklamu osoby, kterým na mě ještě záleží, že zklamu sama sebe, tenhle pocit mi to nedovoluje udělat. Našlo se pár osob, kterým na mě záleží a, kterým je nutno ukázat co v mě je a jen tak se z ničeho nepoloží. Prostě bojovat. Místo ubližování si jsem začal své pocity a prosby házet tak zvaně na papír. Pomocí básní a textu. Vím, že patlám všechno do hromady a teď odbočím od tématu, ale chci vám ukázat, že stojí za to žít i, když je realita a tenhle svět krutý. Od mala jsem na invalidním vozíčku trpím dětskou mozkovou obrnou, ale to už asi víte. Říkaly, že bude zázrak, když budu sedět rovně psát a chodit. A přes všechny překážky, které mi osud udělil jsem nepřestávala věřit, že jednoho dne se postavím a budu chodit o berlích, chodit do normální školy, dělat to co mě baví. A mít přátele a i, když jich není mnoho jsem za ně ráda. A kde a se jsem teď? Chodím na základní školu, chodím o berlích a snažím se překonat všechny překážky, které od tohoto světa dostanu a, že už jich nebylo málo. Ale přesto nepřestávám v určité věci věřit. A někdy je opravdu těžké zvednout se a jít.Zrovna teď mám na noze už třetí sádru v úterý mě čeká sundáni tady toho protivného kypsu. Zrovna tu sedím a, když vám toto píšu. Přemýšlím nad svým životem nad věcmi, které jsou důležité a, které ne. Nad věcmi, které jsem provedla a provést jsem je neměla a nad věcmi, kterých jsem se naopak měla držet a nepustit, nad existencí tohoto života. Nad existenci mě samé. Nad vším neurčitým a někdy možná i nepotřebným. Proč tu vlastně být, žít? Žít v realitě nebo v své fantazii?


Sama uvidím kam půjdu, kam mě moje chování a jednání zavede a co se stane.
Mám vás ráda.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aydee666 Aydee666 | 20. dubna 2014 v 9:20 | Reagovat

Naprosto te chapu....nevim co jinak ti na to mam rict...prakticky i ja ziju ve fantazii, ale snazim se se sebou neco delat. Nevim proc, ale je to tezky. To zrejme proto, ze realita je asi pro me nudna a nelibi se mi.....ty to vazne dokazes!! Musis!! A chces! My ti pomuzem....i kdyz to vypada jako nejake blbe kecy, tak to myslim vszne! ;)

2 kobra poison kobra poison | Web | 20. dubna 2014 v 9:55 | Reagovat

Souhlas s Aydee presne si vystihla co jsem chtela napsat :)
Zvladnes to, zlati! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama